O významu akce pro tuto ambiciózní zemi svědčí každodenní vystoupení jejich prezidenta a dalších představitelů. Čína nezahálí ani na poli diplomacie, na úvodní ceremoniál mimo Angely Merkelové a Gordona Browna nakonec zavítali všichni významní politici světa.

Nelení ani čínská státní správa, policie a armáda. Hlavní město již dávno nehostí desetitisíce stavitelů chrámů sportu, kteří přišli z venkova sportoviště budovat asi i z lásky ke své zemi. Tajná policie zase uzamkla dveře několika tisícovek bytů čínských aktivistů – mají domácí vězení po dobu konání her. První nepohodlní zahraniční návštěvníci se již v doprovodu eskorty museli odebrat domů. Na olympiádu nesmí olympijský vítěz v rychlobruslení Joey Cheek, Američan, který toho tolik udělal pro informování světa o genocidě v súdánském Dárfúru. O snaze omezit přístup k internetu a svobodnému televiznímu vysílání informují zdroje v celém světě. Čína vsadila marketingově na osmičku, pro nás číslo osudové, má těmto hrám přinést štěstí. Čínská moc proto učinila ještě před začátkem her maximum.

Mezinárodní organizace uvádějí, že celé měsíce před olympiádou docházelo v Pekingu k exodu až 13 000 lidí denně, celkem více než 1,5 milionů lidí tak získalo slovy vlády „standardní bydlení“. Je ale faktem, že navzdory propagandě jejich životní náklady a náklady na dopravu, a nedobrovolnost přesídlení způsobily výrazné zhoršení jejich životních podmínek. Čína nejenže vybudovala či kompletně zrekonstruovala 37 sportovišť světové úrovně, také likvidace tradičních čtvrtí hlásí: hotovo! Proměnu zaznamenalo mávnutím soudružského kouzelného obušku chování Číňanů, ti teď umějí říci „can I help you?“ Plivnutí a další tělní projevy na veřejnost jsou tvrdě pokutovány. Vláda chce omezením individuální dopravy a zavřením továren v okolí města zlepšit ovzduší. Není divu, přes tři sta tisíc tun prachu spadne na megalopoli za jedinou noc. Hry se konají v zemi, která vloni zažila protesty milionů dělníků a horníků, průmyslové havárie a policejní násilí nevídaných rozměrů. Nejviditelnější byly protesty tisíců mnichů a obyvatel města Lha-sa v Tibetu letos na jaře. Tamní „odsun“ zahraničních novinářů a vojenský zásah následovaný policejními čistkami byl dostatečně monitorován i díky nejmodernějším komunikačním nástrojům, mobilním telefonům a internetu.

Čína budí respekt – armáda zasahující v době povodní, sněhových kalamit a zemětřesení ukazuje „pevné sepjetí lidu a moci“. Otázky, proč padají školy a nemocnice, ale vládní budovy nikoliv, jsou zde zakázány. Zakázány jsou neusměvavé tváře, novinář a návštěvník musí dokumentovat náhodné štěstí přímo v ulicích měst. Člověk, který natočil akci policie ve městě Wan-pa v provincii Chu-pej, byl následně zadržen a ubit k smrti. Číňané projevují typické zdraví střední třídy. I díky svobodným médiím a náboženským proudům se emancipují – a naráží na tvrdý odpor místních vládců. Peking zůstává vůči násilí v čínských provinciích ledově chladný.

Fa-lun Gong nebo také Fa-lun Dafa  jsou názvy nejdůležitějšího nového duchovního proudu pro kultivaci duše a morálku pro zdraví. Založil je Li Hongzhi v roce 1992. Stojí na tréninku dovedností pravdivosti, soucitu a tolerance. Zakládá pevné morální standardy a nutnost vcítění se do druhého pro různé životní situace. Učení je přeloženo do 40 jazyků. Navazuje na staleté tradice kultivujících praktik (xiūlián). Na vrcholu se k němu hlásilo asi 100 milionů lidí na celém světě, vláda v roce 1998 udávala 70 milionů členů přímo v Číně.

V dubnu  1999 desetitisíce členů hnutí protestovaly před sídlem strany proti násilí a zatýkání v zemi, dva měsíce na to vláda hnutí zakázala a spustila masivní mediální kampaň proti této „škodlivé sektě“. Týrání, nezákonné zatýkání, bití, nucené práce, psychické vydírání vůči členům hnutí od té doby vzrůstá. 66% v zemi zaznamenaného týrání je vůči členům Fa-lun Gong, více než polovina lidí na nucených pracích je praktikuje. Četné soudní vraždy a související nezákonný prodej orgánů zalarmovaly světovou veřejnost k protestům. Trh s těmito lidskými pozůstatky zatím ale vzrůstá stejně dynamicky jako národní produkt ČLR.

Hnutí Fa-lun Gong v USA provozuje pro Čínu a svět již osmým rokem televizi New Tang Dynasty (NTD TV). Jak informovala česká média, čínské úřady a francouzský poskytovatel satelitního signálu se pokusili před hrami vypnout její vysílání nad Čínou. To je v rozporu s principem nediskriminace, principem nezcizitelnosti a nezadatelnosti lidských práv a veřejným slibem čínské vlády zajistit plnou svobodu informací během olympijských her.

V Číně vzrůstá vzdělanost, na východním pobřeží také bohatství střední třídy. Je tamní systém atraktivní, je sociální? Stát dělníků, manažerů a bílých límečků zůstává ale převážně chudou agrární zemí. Na dětskou otrockou práci opakovaně upozorňují světové organizace, proti špatným pracovním podmínkám protestovali a stávkovali vloni lidé na více než 50 000 místech.

Občanské a národnostní svobody jsou v zemi stále tabu. Praktiky v táborech nucených prací jsou zmapovány jen pomocí svědectví v domácím vězení držených bývalých vězňů. Před hrami navíc vláda nařídila domácí vězení i spisovatelům, novinářům a rodičům studentů zabitých armádou před 19 lety na Náměstí nebeského klidu.To aby bylo zcela jasno. Tyto věci se totiž dějí před kamerami světových médií!  

Čína je totiž respektovaná velmoc. Má vlastní autonomní zahraniční politiku, již třicet let se úspěšně orientuje na získávání zahraničních investic, v poslední době též na kapitálové akvizice ve světě. Každý Číňan musí vlastnit akcie v dolarech nebo eurech. Čína buduje ropovody na středním východě, investuje stonásobně oproti „prvnímu světu“ v Africe. Čína jedná jako rovný s rovným s velmocemi G7 + Rusko. Čína moderuje debaty s lotrovskými režimy, jako stálého člena je její postoj rozhodující při rozhodování v Radě bezpečnosti OSN. Čína je zkrátka dnes hrdá a sebevědomá země s nedozírnými ambicemi.

Odborníci sinologové se shodují, že tisíce let konfucianismu postavilo do středu zájmu každého Číňana skutečnost, vlastní prospěch, úspěch a krásu. To znamená krásného syna a krásnou zahradu. Podobně Čína vnímá okolní „svět za městem“. Příroda, která není kultivovaná, se v mandarínské čínštině označuje za divočinu, prázdnotu. Člověk, který se nepodřizuje společnému ideálu, je také prázdný a divoký, nebezpečný. Číňan ale rozumí také tomu, když mu partner řekne, že obchod uzavře jen za jistých podmínek. Svědčí o tom vládní zásahy proti korupci, zásahy proti dětské práci, zvyšování kontroly kvality, tvrdé tresty za padělky a – třeba omezení znečišťování ovzduší v době olympiády. Když Číňanům chceme něco sdělit, pak jasně a jako partneři. Jednání s Čínou vyžaduje soustavnost a sílu, mezinárodní akci. Osudy stovek milionů Číňanů nám nesmí být lhostejné.