"Cikáni nepracují, jejich děti jsou nevychované a nevzdělatelné, v noci křičí, pálí ohně a občas si odskočí do Kanady či Británie, pak se vrátí zpátky a zase neplatí nájem a jsou zkrátka - nepřizpůsobiví." To jsou slova, vyjadřující asi konsensem velké většiny přijímané stereotypy o největší viditelné etnické minoritě v České republice a podle mnohých odborníků také v Evropě. Stereotypy, o nichž hovořit v hospodě je na místě, používat je jako argumenty ve veřejné debatě nebo jako podpůrné argumenty v politické soutěži (ač třeba jen náznakem!) by mělo být zapovězeno. Mělo by, ale poslední vývoj ukazuje, že je toto tabu soustavně prolamováno. Přírodní národy s moudrými stařešiny v čele ale věděly, že boření tabu může vést k destrukci celého systému!

Tabu pro politiky nevyužívat v boji o moc nízkých proudů, extrémních postojů a ani je neartikulovat by mělo být zachováno také s ohledem na faktické výsledky, které taková infikovaná debata přináší. Debata o tom, „jak to je“, v podstatě neumožňuje alternativní vhled a zabraňuje efektivnímu stanovování hypotéz a ve finále také nacházení neotřelých, ale fungujících cest ze sociálních pastí komplexní společnosti. Tak i v případě extremismu u nás. Využívání jeho metod k oslovování veřejnosti vede k uzavírání se hledání řešení. Jinými slovy, to že popíšu, že někdo něco dělá a já s ním zatočím, ve skutečnosti neříká, jak zatočím s tím jevem, jak odstraním jeho příčinu, jak připravím půdu pro dlouhodobé řešení včetně jeho prevence. To, že popíšu, že „ty děti jsou nevzdělavatelné“ a udělám pro ně školy, kde si s nimi někdo bude sofistikovaně (podle nejnovějších metod) hrát, neznamená, že jim umožním uspět v tvrdé realitě trhu práce dnešní doby, a tím si zahrávám s budoucností značné části dětí, které systém nedokáže absorbovat, ale naopak se vůči nim vymezuje a vykazuje je na okraj.

Abych jen neteoretizoval. Jaké je podle mne řešení? Jednak se vyvarovat řečí o „ohních a cestách za odpočinkem do Kanady“ v hlavním proudu politiky. To protože tyto „kecy“ nic neřeší a také protože povzbuzují extrémní síly k zesílení jejich aktivit, když už to politici hlavního proudu říkají také. No a abychom vzali extremistům vítr z plachet, musíme všichni na svých místech, v obcích a pozicích ve společnosti prostě zabrat do vesel tím správným směrem. Úřady práce musejí vyhledávat a podporovat zaměstnavatele ochotné opravdu nabízet práci nezaměstnaným, z pasivní role vyplácečů podpory a těch, kdo eviduje razítka v papírech klientů by se tak měly proměnit v aktivního hráče v umisťování lidí na trh práce. Podle zprávy Světové banky by právě tato cesta mohla spolu se snižováním přímých sociálních transferů nezaměstnaným mohla přinést výrazné zlepšení situace. "Sociálka" musí asistovat ve spolupráci s neziskovkami lidem v obtížích, vysvětlovat jim, proč si nemají na věci spotřeby a na nájem půjčovat, proč nemají toužit po luxusu, ale myslet na budoucnost rodiny. Školy mají dávat maximu dětí šanci na rozvinutí potenciálu a ne děti třídit a vytěsňovat na okraj společnosti již v útlém věku. Ivan Gabal a dalšívýzkumníci prokázali, že jsou indicie, že učitelé nechrání romské děti před vytěsňováním, ale tyto tendence tiše podporují. Orgány sociálně právní ochrany nesmějí jen vyplňovat své kolonky v dokumentaci, ale měly by dohlížet na dodržování práv dětí a iniciovat pomoc rodinám v krizi. A tak dále, zkrátka, jak jsem napsal přede dvěma roky na tento web základní organizace Zelených v Krásné Lípě, "práci a ne řeči." Dodávám, práci a ne řeči, extrémistické zejména ne, ty patří do hospod a na neonacistické koncerty. I těch pak třeba časem ubude, protože se nebude proti čemu vymezovat či "bouřit".

Mějte se krásně

Petr Koubek

Krásná Lípa

člen strany, která jediná přicházela v letošních volbách s projekty na řešení problémů vyloučených lokalit, ale neuspěla, protože nenabízela, že bude vše zadarmo. Ono totiž nebude!