Jejím svorníkem je pojem decentralizace. Koncepce je postavena na následujícím: každá ze škol dostala v následném období po schválení zákona, tedy po dobu tří let, možnost připravit si vlastní vzdělávací program ŠVP), který měl být společným plánem, jak dojít k zákonem stanoveným cílům. Tyto cíle jsou jednak definovány jako takzvané klíčové kompetence a jednak jako vzdělávací obsahy. Obojí je formulováno jako cíl na konci vzdělávání. Je plným právem školy učit dané obsahy v jakýchkoliv dotacích a v jakýchkoliv formách. To dokládá také to, že zákon rozšiřuje záběr školy na další znalosti, dovednosti a postoje, které se mají rozvíjet v průběhu vzdělávání v podstatě neustále – průřezová témata. Jsou to například mediální výchova, výchova ke globální odpovědnosti, výchova demokratického občana a výchova ke zdraví. Potud se zdá, že výuka bude zajímavější, budou nad ní přemýšlet učitelé, budou moci počítat s dětmi ve své vlastní škole, bude moci vtáhnout do procesu přípravy ŠVP nebo vlastní výuky různé další lidi a nebo instituce.
Bohužel se při přípravě reformy, která předcházela schválení zákona, zcela opomnělo na to, jak budou školy ŠVP psát, kdy a kdo bude proces řídit, koordinovat, jak bude nahrazen ve výuce, jaký bude mít hlas v řízení školy a také jak bude otevírat školu veřejnosti, která se přirozeně změn obává. Zkrátka se zdálo, že si zákonodárce a ministerstvo domnívaly, že český učitel ze dne na den změní svůj pohled na svou práci, že půjde dobrovolně na školení, v sobotu a neděli bude psát koncepční materiály. Představa mylná, bohužel výrazně ovlivnila zbytek dosavadního zavádění změn. Jeden údaj: méně 10 % škol vytvořilo a vyzkoušelo vlastní koncepci. Zbytek převzal ŠVP od jiné školy nebo kompiloval více materiálů z veřejných informačních zdrojů. K posunu zkrátka došlo na drtivé většině škol POUZE NA PAPÍŘE.
Změnit situaci, protože reforma probíhá neustále, mohou změny, které jsou ale uskutečnitelné pouze na úkor státního rozpočtu a zásahů do struktury školy.
Ředitel školy by měl být člověkem, který bude koordinovat průběh reformy na škole a komunikovat změny s veřejností. Rozhodující pro úspěch reformy je totiž také to, jak škola dokáže své záměry vysvětlit veřejnosti, která škole svěřuje děti a deleguje jí zřizovatele – zastupitele obcí. Projekt koordinátor ministerstva školství počítal s tím, že se vyškolí odborní koordinátoři ŠVP a pro jeho jednotlivé oblasti. Tím se rozšířilo potenciální vedení školy a přineslo to snížení akceschopnosti statutárního vedení. Navíc je ověřeno, že mnoho vyškolených koordinátorů odešlo ze školství.
Učitel jako klíčový nositel reforem v přímém kontaktu se žáky musí být jednoznačně permanentně školen v rozličných seminářích a dílnách. To vyžaduje navýšení normativu, neboť je potřeba myslet na jeho kvalitní nahrazení v době jeho nepřítomnosti. Každá chvilka, kdy škola neprovádí činnost (supluje se s novinami) je mrháním státními prostředky a také autoritou školy. Učitel musí být přesvědčen o svých cílech. Toho lze dosáhnout efektivně pouze tím, že si tyto cíle zformuluje skutečně sám, v koordinaci s kolegy.