Macháček navíc přitvrzuje: učitel sděluje fakta a hodnotí schopnost žáka tato fakta reprodukovat (...) – myšlenkové operace nebo fakta? Ať se člověk zamyslí nad potřebami současného života z jakékoliv perspektivy, lze pouze konstatovat spolu s výchozím textem, že mladému člověku v proměňujícím se světě jsou „tvrdá data“ a „vědomosti“ dobré pouze tak k tomu, aby uspěl v kvízových soutěžích na televizní obrazovce. Ano, souhlas, souhlas. Avšak, přesto je zmíněný text pouhým klišé. Velmi totiž pokulhává za momentální situací v školské problematice, a to hned ve dvou ohledech.

Zaprvé vychází v situaci, kdy se radikálně mění instituční rámec vzdělávání: bude trvat léta, než se rámcový způsob řízení školní práce zavede do praxe a zažije se, ale dnes mají opravdu školy (strukturálně) povinnost UČIT žáky a studenty zejména dovednostem a postojům ke své osobě, k vzdělávání se jako modu vivendi současného života. Změna však, z pohledu škol bohužel, začíná „seshora“, je dirigovaná exekutivou a bude, jak typické pro Českou společnost, vynucována tlakem inspekčních kontrol. To je problém reformních snah, absolutní bezohlednost k „těm dole“, kteří se prostě s novou politikou nějak vyrovnají.
  
To, že Češi mají tuto schopnost, vyrovnat se s obměnami režimů a postojů, přeci naši politici vědí – sami ji prakticky prokázali, někteří i několikrát!
  
Problém tedy nevidím v samotném nastavení rámce. Diskuse probíhala po léta a  my,  mladí učitelé, její plody očekáváme s velkým nadšením. Osobně mně umožňuje to, že jsem díky zavedení rámcového modelu získal argument pro to, co jsem již dříve činil. Učil jsem dovednosti, nikoliv předával fakta. Dalo by se říci, že reforma prostě bere zbraně z rukou starým učitelkáma a učitelům, vedoucím předmětových komisí a  matadorům biflování. Trochu sobecky mě mrzí, že alespoň tento moment pan Macháček zcela přehlíží.

Horší je to s druhým momentem, na nějž pozapomíná. Toto jeho pochybení činí z jeho textu naprostý kýč. Je fyzik, tedy výzkumník, měl by se tedy vyvyrovat paušalizace. Nevím, zda na školách převažuje biflování; vím však (spolu s autory pilotního textu jednoho z předchozích Respektů, který o reformě škol obsáhle referoval), že na mnohých školách je ATMOSFÉRA reformě naprosto nepřátelská a bude trvat léta, něž se to změní. Proč pan Macháček opakuje klišé o Slávy dceři či karyoplazmě a nepodívá se na důvody zkostnatění pedagogického světa jako takového!

Učitelské povolání je prý prestižní: z hlediska vyjádření některých komentátorů seriózního tisku je náležitá sociologická kategorie nastavena trochu jinak: „venkovská UČITELKA“ (sic!) je kategorií pro lehce pitoreskní bytost s předpoklady maximálně naučit dětičky psát s a q, nikoliv však tvůrčí projektové práci v týmu či lásce k myšlení, schopnosti vidět své myšlenkové schopnosti jako největší poklad, který mám... Ano, komentátoři mají také svou metexis, svůj podíl na pravdě. V jednom ze svých příspěvků v regionálním tisku jsem napsal, že problémy školství jsou nejvíce patrné na – pedagogických fakultách. Nízká úroveň přijímaných mladých lidí (z hlediska postojů a životních cílů!) a jejich nezájem o pedagogiku plyne totiž z bezradnosti, co s takovým typem vzdělání, když učitelské povolání onu prestiž ve společnosti nemá a navíc, „nelze se jím živit“. Opravdu, toto tvrzení se může zdát klišé, ale platy universitních učitelů, i nástupní platy učitelů základních a středních škol zůstávají naporosto tristní skutečností. Jako začínající kantor na regionální střední škole jsem začínal s příjmem okolo jedenácti tisíc hrubého, nyní je situace „lepší“ o to, že jejich hlubokou nivelizací průměrné mzdy o trochu vzrosly – všem: typické odborářské řešení po česku...
  
A tak je nástupní plat asi třináct a půl tisíce korun brutto... Lze se tímto příjmem UŽIVIT? Lze se cítit spokojený a plný nadšení z předávání dovedností, lze chtít po učitelích, aby se chopili svého poslání? Lze, avšak jen výběrově. Ještě horší je situace v celkovém pohledu na potřeby škol. Ubohé poměry na školách, kde není na vymalování, na počítače, výukový software, na kopírování, na novou literaturu či denní tisk, tak ty mají být faktickým rámcem pro tvůrčí činnost žáků a profesionální přístup kantorů??!
  
Před půl rokem jsem získal zaměstnání na soukromém gymnáziu, které založila nadace Educa Renaty Kellnerové – nyní už vím, kolik stojí krásné rozvíjející prostředí důstojné vzdělávání mladé generace, kolik stojí podnětné a interaktivní vzdělávání a na ně bezprostředně navazující mimoškolní, preventivní aktivity, kolik činí odměna adekvátní kvalitní učitelské práci... Nemyslím si, že by běžným standardem našich škol měly být ovce a koně ani ubytovací kapacity pro studenty. Avšak už třeba možnost zajistit jim alespoň z části určitou alternativu k drogám a hráčství prostřednictvím odpoledních aktivit, jež by vedli někteří nadšení učitelé a jež by jim byly zaplaceny? Obyčejné gymnázium dostává na žáka od českého státu paušálně asi 7% částky, kterou inkasuje vedení gymnázia v Babicích! Zde shledávám kardinální rozdíl.
  
V bezohlednosti státu vůči práci pedagogů, v naprostém neporozumnění tomu, co potřebuje moderní vzdělávací instituce – překvapivě, finanční prostředky! Podobná je situace i při zavádění rámců – neinformovanost učitelů o jejich principu a smyslu je katastrofální. A když jedna má kolegyně, dosud studentka, která však již prošla pedagogickou praxí na několika školách, tento nedostatek pojmenovala otevřeně na semináři vedeném jednou z osob odpovědných za zavádění rámců, div že nebyla vykázána ze sálu... Arogance se snoubí s nechutí a člověk má opravdu obavy o školu i o děti.
  
Přesto a nebo právě proto, že svět vzdělávání je komplexem složitých otázek a řešení, nelze o něm a jeho současné krizi psát na úrovni, jakou předvedl pan Macháček, neboť též úroveň diskuse o školách je jedním z jejich problémů. Nic neříkající a nic nepojmenovávající diskuse opravdu představuje problémy školství jako cosi neřešitelného a totálně ztraceného v mlze. A tento druh lhostejného pesimismu zkrátka nesdílím. Učitel však potřebuje zpět svou prestiž a důstojné podmínky k práci! Zakončím slovy jednoho ze zahraničních učitelů, kteří působí na naší škole. „čeští učitelé jsou skvělí, ale smutní lidé!“

dsfsd

Reagovat